Když mi Lenka vyprávěla o jakési Kdousovské schole (o vtipném učiteli, jeho dvou mladších sestrách, o “čertovi“ z pohádky Čert ví proč, o někom, kdo si mumifikuje tělo mrtvé kočky a o slečně, která se nikdy nevzdává), chtěla jsem tuhle podivnou bandu poznat.

Aniž bych věděla, do čeho se pouštím, jela jsem je navštívit na soustředění. Sice se mi už doneslo, že ten jejich vedoucí, ten Fanda, mě bude nejspíš chtít přemlouvat, ať se k nim přidám, ale mám přece rozum…!

Přestože se moje cesta na chvíli ubírala jiným směrem, nemohla jsem ty fajn lidi dostat z hlavy. Můj YouTube přehrál snad všechny záznamy z koncertů KS, které se přehrát daly.

Po pár letech jsem znovu přijela na soustředění, jen s tím rozdílem, že tentokrát to nebylo na návštěvu. Dodnes si nejsem jistá, co je k tomu přimělo (možná si jenom chtěli vylepšit věkový průměr), ale nechali si mě a já jsem jim za to moc vděčná. Dřív,

než jsem se stačila vzpamatovat, stala jsem se členem jedné krásné rodiny (myslím té hudební, i když je pravda, že by mi ti nejstarší mohli dělat skoro rodiče :D).

Kdousovské schole přeji, aby dokázala i nadále spojovat lidi, tak jako se jí to dařilo doposud. Aby dělala radost nejen nám, ale především také všem posluchačům a kamarádům.  

Mám Vás ráda ❤