Příchod do scholy si pamatuji, jakoby to bylo včera. Na tříkrálovém koncertě vyslali holky ze scholy, aby mě naverbovaly. Ty na mě vytáhly tu nejmocnější ženskou zbraň – tři lahve vína. Druhý den jsem příslibu účinkování se scholou trochu litoval. Vidina hraní v Bohem a státem zapomenutých Jiraticích nepřipadala klukovi z velkoměsta Jemnice příliš lukrativní. Za nedlouho se ale ukázalo, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí mého života. Staré moudro, že hudba lidi spojuje, u nás funguje na sto procent a žánr, který hrajeme, to myslím ještě umocňuje. Každý náš koncert i zkouška jsou pro mne vždy silným zážitkem. Z toho plyne, že kdybych mohl mít devět životů podobně jako kočka, ve všech bych chtěl být součástí Kdousovské scholy.

​

A co popřát ke dvacetiletému výročí existence? Snad jen, ať je těch dalších dvacet let také tak plodných na krásné písně a vzpomínky se super bandou!